Acting · geboren 1918-11-10 · Plzeň, Česká republika
Miroslav Horníček
K divadlu se dostal na plzeňské reálce, kde chodil do ochotnického spolku a se spolužáky založil Studentský avantgardní kolektiv. Po vystudování byl krátce zaměstnán jako úředník v plzeňské nemocnici. V roce 1941 přijal angažmá v Městském divadle v Plzni, brzy po válce odešel do Prahy. Nejprve hrál v Divadle Větrník, o rok později nastoupil k bratrům Oldřichu a Lubomíru Lipským do Divadla satiry. Poté hrál šest let na scéně Národního divadla. V roce 1955 se stal partnerem Jana Wericha v Divadle ABC (Jiří Voskovec po 2. světové válce emigroval do Spojených států amerických). S Werichem hrál šest let, například ve hrách Těžká Barbora nebo Husaři. Po Werichově odchodu roku 1961 vytvořil podobnou dvojici s Milošem Kopeckým. Nehráli však spolu dlouho. Už v roce 1962 se stal na dva roky členem Hudebního divadla v Karlíně a záhy i Divadla Semafor, kde účinkoval například ve hře Člověk z půdy. Působil i vMěstských divadlech pražských, velmi známé a značně populární byly jeho Hovory přes rampu kde přímo z divadelní rampy odpovídal na živé dotazy diváků kladené z hlediště a tak neformálně besedoval s publikem. Hrál také ve filmech. Ztvárnil hlavní role ve filmech Táto, sežeň štěně a Kam čert nemůže a v televizním seriálu Byli jednou dva písaři, dále několik vedlejších rolí v mnoha dalších filmech, z nichž nejznámější je role Krásného prince ve filmové pohádce Byl jednou jeden král. V roce 1965 si zahrál v komediálním snímku z produkce východoněmecké Defy Bez pasu v cizích postelích. Známé je také jeho působení v roli moderátora filmového zpravodajství z Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. V roce 1967 se účastnil avantgardního projektu Kinoautomat autorů Radúze Činčery, scenáristy Pavla Juráčka a režisérů Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka na světové výstavě v Montrealu. Horníček působil v roli průvodce filmovým představením, které se v určitých dramatických momentech větvilo. Samo publikum rozhodovalo, jak bude děj pokračovat. Zajímavostí je, že on sám neuměl vůbec anglicky. Text měl foneticky odposlouchaný a naučený. Tehdejší novinka vzbudila značný ohlas a po celou dobu výstavy byla představení beznadějně vyprodaná, jednalo se o první případ tzv. interaktivního filmu na světě. Z tohoto pobytu vytěžil knihu fejetonůJavorové listy, uveřejňovaných původně v Literárních novinách. Po návratu z Montrealu se společně s režisérem Vladimírem Svitáčkem pustili do televizního projektu, který mu přinesl obrovskou popularitu. Scéna byla jednoduchá. Uprostřed publika byl stolek, u kterého seděl nad lahví červeného vína Horníček se svým hostem. Promlouval s takovými osobnostmi, jako byli mj. Jan Werich, Jan Pivec, Jiří Sovák, Július Satinský a Milan Lasica. Do svých rozhovorů vkládal inteligentní humor, který oslovuje mnohé diváky i dnes. V roce 2004 vyšla v reedici kniha Hovory H.. Pořad se vysílal v letech 1968–1971, s nástupem normalizace byl však zrušen. Dochovaly se z něj vzácné televizní záznamy, pořad vyšel i na gramofonových deskách firmy Supraphon, později i na CD. V Plzni je na jeho počest od roku 2000 pojmenováno Horníčkovo divadlo. Byla zde 10. listopadu 2003 odhalena pamětní deska.
Bekannt aus
- Es war einmal ein König (1955) – princ krásný, syn Alabastra XVI.
- Kam čert nemůže (1960) – Dr. Faust
- Es waren einmal zwei Schreiber (1973) – Justen Roman Cyril Pécuchet
- Táto sežeň štěně (1964) – redaktor Hlavsa
- Konec jasnovidce (1957) – Osmík
- Kinoautomat: Člověk a jeho dům (1971) – Pan Novak
- Silvestr na přání aneb Čí jsou hory Kavčí (1977) – Self
- Soudný den (1949)
- Polibek ze stadionu (1948)
- Těžká Barbora (1960)
- Revue pro banjo (1964)
- Každá koruna dobrá (1961)
- Mikoláš Aleš (1952)
- Jak se člověk naučil létat (1958) – Commentary (voice)
- Mladá léta (1953)
- Bakaláři (1972)
- Barrandovské nokturno aneb Jak film tančil a zpíval (1985) – Self - Host
- Bez svatozáře (1964) – Narrator (voice)
- Lov na mamuta (1965) – Narrator (voice)
- Zhasněte lampióny (1962)
- Silvestr 1978 (1978) – Self
- Balada z hadrů (1960) – vězeň
- Člověk z půdy (1961) – Antonín Somr
- Třináctá komnata prince Měděnce (1980) – Narrator
- Smrt za oponou (1967) – kapitán Chrástek
- Neschovávejte se, když prší (1962)
- Šaráda (1990)
- Tři Alberti a slečna Matylda (1994) – Theatre Play
- Karel Gott v Lucerně (1989)
- Výhybka (1963)
- Ve vlaku (1969)
- Silvestr 79 aneb Hrajeme si jako děti (1979) – Self
- Hudba kolonád (1975) – Narrator (voice)
- Muzikál pro Nelly Gaierovou (1983)
- Na návštěvě u Horníčků (1968)
- Žárlivost (1962) – Jiří Karásek
- Už komedianti jedou... (1987)
- Věra–nevěra (1972) – Karel Bartůněk
- Platit prosím (1956)
- Přehlídka dobré pohody (1980)